Mysl

Mnozí z vás jste určitě slyšeli, nebo se vás to i týká, věty jako ( neumím se učit, za chvilku to zapomenu, mám slabou paměť, nic mi neleze do hlavy apod. ) Realita je ale taková, že učení není jen o tom sednout si a donekonečna něco opakovat. Učení je primárně o tom vytvořit prostředí a podmínky, díky kterým si mozek bude vůbec schopen pamatovat to, co se chcete naučit. Abychom tohle pochopili, musíme si vysvětlit, co vlastně z fyziologického hlediska znamená „učit se“. Učen

Začněte na něco myslet. Ať už je to cokoliv, práce, partner, nebo třeba večeře na které si dnes večer pochutnáte. V momentu, když se ve vašem těle objeví určitá myšlenka začne se dít ve vašem těle celá kaskáda procesů. O to více, když se jedná o myšlenky s kterými máme silné emocionální spojení jako mohu / nemohu, jsem dobrý / nejsem dobrý, jsem milován / nejsem milován. Vaše myšlenka spustila reakci ve vaší slinivce a nadledvinkách, vnitřní sekrece těchto orgánů spustí bioch

Pokud se neustále oddáváme určitému způsobu myšlení, tyto zprvu vědomé myšlenkové mapy se začnou zapisovat díky neuroplasticitě na nevědomé úrovni. Vytvoříme si tím, určitý automatický program který bude ovlivňovat naši existenci. Stejně jako vědomé myšlení tak i nevědomé myšlenkové mapy budou ovlivňovat biochemii našeho těla které se následně projeví určitým pocitem a chováním. Nevědomé myšlenky nás ovlivňují téměř ze 100%. Proto to, kým jsme dnes je výsledkem myšlenkových m

Proces změny je často velmi složitý a to hned z několika důvodů. Tím prvním je, že naše tělo a mozek jsou závislé (zvyklé) na biochemii, ve které se dlouhodobě nachází. Je to jejich norma, a cokoliv odlišného přijímá mozek „konzervativně“, protože to bere velké množství energie. Cokoliv nového je navíc vyhodnocováno jako potenciálně „nebezpečné“. Máme evolučně nastavený negativity bias – díky němu jsme přežili. Jenže kdysi šlo o akutní hrozby. Dnes nám tohle nastavení ve ve